HLUBINNÁ  ABREAKTIVNÍ   PSYCHOTERAPIE  (HAP)

                                                    ( REGRESIVNÍ  TERAPIE)

Vysvětlení pojmů:

Hlubinná - jde k podstatě, hledá skutečné příčiny problémů v jakkoli vzdálené minulosti

Abreaktivní - cílem je dosažení abreakce, neboli zpracování a odeznění problému

Psychoterappie - psyché- znamená duše a terapie znamená léčba. Nejde tedy o jen potlačování příznaků problémů, ale o hledání a zpracování jejich skutečných příčin.

Co tato hlubinná terapie znamená?

Zakladatelem HAP a otcem této metody v ČR je Andrej Dragomirecký. Tato metoda spadá do oblasti tzv. "alternativních metod". Je založena na základním principu, že každý problém má svoji příčinu. Když se tak odstraní negativní působení dané příčinou problému, problém definitivně zmizí. Jedná se o obdobný princip, který si můžeme představit, jako když nám zatéká střechou domu. Zaprší a my objevíme mokré fleky v pokoji na stropě. Můžeme sice počkat, až přestane pršet a fleky uschnou a pak jen vymalovat. Tím jsme sice na první pohled problém vyřešili (vizuálně, esteticky), ale příčina zůstala. A začne pršet a fleky se objeví znova. A tak to může jít pořád dokola, pokud se sami nerozhodneme, najít příčinu proč do domu zatéká a odstranit ji. Ale pokud střechu opravíme a najdeme místa kudy do domu zatéká a nějakým způsobem místa opravíme, fleky se již objevovat nebudou. A stejně to funguje i s emocemi a problémy které si často neseme zasuté hluboko ve své duši. Pokud se tyto problémy nenajdou, budou stále vystupovat na povrch (jako flek při zatékání). Při sezení, tak praktikující terapeut (auditor) s klientem hledá a zpracovává příčiny klientových potíží (a těch může být i celá řada). Jakmile společně příčiny potíží určí a najdou, potíže definitivně zmizí.

Pro koho je metoda určena a pro jaké problémy?

Hlubinnou abreaktivní psychoterapií je možné řešit problémy, jejichž příčina je skryta v podobě traumatu prožitého vědomě či nevědomě v minulosti, a který se může projevovat v různých modifikacích.

Regresi je možno aplikovat např. při poúrazové rehabilitaci či pooperačních stavech, chronických bolestech (migrény, problémy se zažíváním, bolesti zad, končetin atd.), neurózách (panické stavy, fobie, úzkost, strach atd.),vztahových problémech, psychosomatických potížích, problémech s nadváhou, psychických problémech (deprese, nedostatek sebedůvěry, neschopnost seberealizace, zátěže v oblastech financí, mezilidských vztahů apod.),celkové harmonizaci osobnosti a zajištění optimálního psychického a duševního rozvoje, problémy se závislostmi (alkohol, nikotin, herní automaty, závislost na PC hrách, apod.), problémy s vyrážkami, alergiemi, problémy s dýcháním, únava a syndrom chronické únavy, pocity méněcennosti, deprese, nutkavá jednání, trávící potíže, noční pomočování, atd.

Věk pro terapii není nijak omezen, je určena pro široký okruh lidí a regresi lze provádět i u třeba u dětí.

Jak sezení probíhá a jak dlouho?

Jedná se o řízený, cíleny rozhovor. Téma k sezení je vždy dohodnuto předem. V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ, SE TEDY NEJEDNÁ O HYPNÓZU ANI ZMĚNĚNÝ STAV VĚDOMÍ. Klient i terapeut sedí naproti sobě a sezení probíhá za plného vědomí a využívá se asociativní technika vybavování si v bdělé stavu vědomí. Při sezení mí klient zavřené oči aby se mohl lépe soustředit a zároveň vnímal vše, co se děje v okolí. Postupně dochází cíleně vedenými otázkami terapeuta k hledání příčiny problému a teprve po vyhledání všech příčin může být terapie ukončena. Příčiny problému se hledají od procházení událostí v přítomném čase až vracení se v čase ke starší a starší události, kdy se potíže vyskytují, než se objeví příčina.

Toto se však často ale nestává jen po jednom sezení. Sezení vyžadují určitou dávku trpělivosti jak od terapeuta, tak od klienta. Obvykle je třeba k nalezení příčin problému, popřípadě o více problémů, sezení několik. Jedná se tak zhruba o dvě až tři zhruba tříhodinová sezení. Pokud klient i terapeut spolupracují a spojí své síly k řešení problému, jde pak vybavování paměťových záznamů celkem snadno.

U některých skupin lidí (např. lidí pod vlivem drog, dětí, které nevydrží sedět delší dobu, nebo i lidí třeba v zahraničí) je možno využít i tzv. prostředníka, což může být např. matka nebo blízký člověk, který dotyčného dobře zná.

Pro koho terapie není vhodná?

Regresi je třeba zvážit u těhotných žen. Zde by jejich případné traumatické zážitky mohly ovlivnit nenarozené dítě. Další skupinou jsou lidé, kteří jsou dlouhodobě pod vlivem velkého množství alkoholu a celkově látek ovlivňujících psychiku (drogy, léky tišící bolest, psychofarmaka, apod.). Psychika je tak někdy ovlivněna, že přímá regrese zde není možná. U těchto lidí je pak jako jediná možná cesta pracovat s pomocí třetí osoby, prostředníka. Může jím být např. matka nebo blízký člověk, který dotyčného dobře zná. V žádném případě se nedoporučuje u lidí, kteří jsou závislí na účincích farmak, aby samovolně vysazovali nebo omezovali. Toto je určeno jen lékaři, který léky předepsal.